Posedlost aktuálností

Informace se v dnešní době dokážou dostat během zlomku vteřiny k miliónům lidí na druhém konci planety. Tvůrci informací se proto předhánějí v rychlosti publikování, aby si udrželi dostatečnou konkurenceschopnost. Tvoří obsah dopředu a snaží se předvídat, aby nám měli co nabídnout ihned po události. Taková rychlost má obrovský vliv na kvalitu informací – podklady nemohou být dostatečně ověřovány, protože to vyžaduje čas, a tak se často vypouští jedna kachna za druhou.

V důsledku toho se stává i z dříve kvalitních médií jen bulvár. A bulvár je něco, co se prostě nedá číst a u čeho zůstává rozum stát už nad pomyšlením, že to opravdu někdo čte. Soutěž o čtenářskou pozornost vyhrávají ti, kdo nabídnou co nejrychleji co nejpikantnější titulek, téměř bez ohledu na kvalitu obsahu. Není to však nic nového, to tu bylo i před rozmachem internetu. A mohou si za to lidé sami – chtějí to, a tak se nabídka přizpůsobuje poptávce.

Jsou situace, které jsou skutečně důležité a kde je aktuálnost a rychlost předávání informací potřebná. Děje-li se např. něco špatného, je potřeba o tom informovat co nejdříve, dokud se s tím dá něco dělat, změnit to, a třeba i úplně zastavit. Takových situací je však velmi málo. Nebo se jen ztrácejí ve shluku těch nedůležitých, u kterých rychlost předání není vůbec důležitá a jediným důvodem pro jejich nejrychlejší poskytnutí je honba za hloupými čtenáři, kteří klikají na reklamy a generují zisk? Samozřejmě.

Lidé jsou posedlí aktuálností. Když spadne letadlo 1.000 km od nich, potřebují to vědět už ve chvíli, kdy se ještě ani neví, jestli skutečně spadlo. A jediné, co hltají, jsou spekulace. O hodinu později zase začnou hltat novou informaci o tom, že tam možná byli i Češi. A že asi nikdo nepřežil. A ve večerních zprávách se pak dozvědí, že letadlo skutečně spadlo, Češi tam nebyli a přežili 2 pasažéři. Není lepší ty prvotní informace trochu přehlížet a zaměřit se až na ty konečné? I když se tato událost jeví jako šokující a důležitá, nic se nezmění na tom, jestli se ke čtenáři dostane dnes, nebo zítra. Přesto se ji mnozí snaží získat okamžitě, jakoby zítra mělo být pozdě.

Čas strávený konzumací těchto nepotřebných informací je obrovský. Když vstoupím na informační portály, ve zprávách, které plní titulní strany, se dozvídám především to, že „asi, možná, anebo taky ne“. Ty lepší články pak naleznu mezi několik dní starými, je u nich napsáno „Aktualizováno dnes“ a po přejetí na jeho konec se dozvím, jak to bylo doopravdy. Jenže toto zjištění snížilo aktuálnost a šokovitost článku, a proto už si nezaslouží titulní stranu. I když na rozdíl od prvotních spekulací konečně obsahuje informace pravdivé, zůstane raději schován, aby zbyl prostor pro ty nekvalitní, ale aktuálnější, články.

Nechávám čas plynout a informace uležet – dostanu pak kvalitní obsah, aniž bych musel trávit čas konzumací polovičatých informací, které pro mě nemají žádný význam. Spoustu lidí kolem mě to však neumí a nechává se strhnout virálností. A v době internetu to mohou být i jen desítky minut, které stačí počkat, a člověk se hned dozví objektivnější informace. Jenže obsahoví konzumenti čekání nesnášejí.

U velmi aktuálních informací se zaměřuji na jediné – jestli se mě to týká a jestli je důležité si o tom zjistit něco hned teď. V 99 % případů se mě to netýká a důležité to není, a tak informaci vnímám jen velmi okrajově a detaily zcela ignoruji. Ty zajímavější informace si poznamenám, po pár dnech zadám klíčové slovo do vyhledávače a najdu si, jak to vlastně bylo doopravdy. Čím později se tím budu zabývat, tím objektivnější informace získám.

Nemám rád lidi, kteří na aktuálnosti trvají za každou cenu. Raději se dozví informace, které po pár hodinách pozbudou platnost (jestli vůbec nějakou  měly a nebyly to jen výmysly). Nevydrží počkat 2 dny, aby zjistili, že nikdo Kazmu samozřejmě nezmlátil, nevydrží počkat týden, aby zjistili, že SuperVáclav je samozřejmě jen nepovedená reklama. I když žádná z informací se nikoho z nich netýká a není vůbec důležitá, věnují obrovské množství času, aby se tím zabývali okamžitě a aby tyto nepodstatné, neúplné a nepravdivé informace rozšířili co nejrychleji mezi ostatní, jako kdyby hořelo. A ještě mě budou otravovat otázkami, jestli o tom něco nevím – jako by se mě to snad týkalo. Proč ale? Co na tom vidí? Proč jsou tím tak posedlí? Nějaká nová forma závislosti?

Tento přístup má pak také neblahý vliv na existenci časopisů – tam články nemůžou být aktuální kvůli brzkým uzávěrkám. Mně nedělá problém si v klidu přečíst kvalitní článek i o měsíce staré události, ale pro mnohé je to dnes už nepřijatelné. Proč?

Jste konzumenti extraaktuálního obsahu a jste tahounem virálů? Nepřijde vám toto stávání se marketingovými figurkami pod vaši úroveň? Podělte se v komentářích o důvody, které vás k tomuto chování vedou…

Doporučené čtení:
sdilet
Hrůza!Nic mocPrůměrDobrý článekVynikající! (9 hlasů, průměr: 4,78 z 5)
Loading ... Loading ...
Příspěvek byl publikován v rubrice Co mě štve, Internet, Kultura, Slohovky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Posedlost aktuálností

  1. Katka napsal:

    Souhlasím. Možná lidé chtějí budit zdání, že jsou neustále v obraze. Protože pokud si takových „superrychlých“článků nebudou všímat, stejně jim je s očima navrch hlavy zprostředkují jiní, tj. ti, kteří článek shltli minutu po události. A to, ať chceš nebo nechceš, tě ovlivní – přestože to bereš s rezervou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.